Po třech měsících opět CECINA
Každý Ital se mně s údivem ptá – proč zrovna Cecina?
NÁHODOU
SHODOU OKOLNOSTÍ
SPONTÁNNÍM ROZHODNUTÍM
Mám ráda místa neobjevená, neobvyklá místa, nezaplněná
turisty – jednoduše jiná. Mám ráda prozkoumávání nepoznaného. Mám ráda setkání s lidmi
na cestách a stále mě nepřestává překvapovat, jak otevření lidé na cestách můžete
potkat. Mám ráda spontánní rozhodnutí, která vás zavedou třeba zrovna do
Ceciny.
Co vlastně v Cecině najdete? Malé turistické centrum –
pár hotelů a pláž. Pravda, turistické centrum mě zpočátku odradilo, na druhý
pohled je ale opravdu malé a když se
vydáte trochu dál, tak najdete opuštěná a romantická místa na pobřeží moře,
dlouhé stezky lesem a po pobřeží. Dá vám
to možnost na chvíli uniknout městu a spojit se s přírodou a sílou moře a
borovicových hájů, vykoupat se na osamocených místech a nasát moře. A najdete tady také Claudia.
Setkali jsme se přes couchsurfing, byla to moje první
zkušenost s couchsurfingem a povedla se.
Ráda cestuji tímto způsobem, dává mi to příležitost poznat víc jazyk
země a její kulturu, tak trochu víc zblízka. Prostě přijedete, setkáte se
s někým a jiným jazykem než italským nepromluvíte. Nejlepší zkušenost a
také způsob tréninku: na místě a s místními lidmi.
Z Ceciny je všude blízko, do všech měst, které když
projíždíte Toskánskem určitě stojí za vidění: Lucca, Volterra, Pisa. Zažila
jsem Cecinu v jejím letním rozkvětu, i v tichu a prázdnotě podzimu. Je
to zvláštní pocit, když vejdete do městečka, které v létě žije ruchem a
v zimě se najednou vyprázdní. Domy a ulice jsou prázdné a chladné podzimní
počasí vás uvítá pořádným deštěm a bouřkou. Na tu prázdnotu a chlad, který se
linul z opuštěných letních sídel jsem si musela chvíli zvykat. Ale i to je
součást italské společnosti – teplá kamínka vytápějící chladné byty, ranní mlhy
se studenou rosu.
Podnikli jsme s Claudiem výlety do všech okolních měst,
viděla jsem místa, kam by se člověk jako turista nedostal a diskutovali o všem
možném i nemožném … samozřejmě v italštině J
Při druhé návštěvě, po třech měsících, byla naše konverzace
již zcela plynulá, nezadrhující se na slovíčkách. Pociťovala jsem radost,
vnímala jsem, že můžu vyjádřit vše, co chci, už bez vnitřního pocitu
neuspokojení jako na začátku, kdy jsem hledala nejen slova, ale i způsoby
vyjádření, aby kromě samotných faktů jsem dokázala vyjádřit i to, co se obvykle
za slovy skrývá – příběh, filosofie nebo pocity.
Poutní místo - polorozpadlá kaplička na cestě měla svou výjimečnou atmosféru
Záliv –
s opuštěným útočištěm, skoro až posvátným místem obklopeným kamennou
zídkou s malým oltářem. Místo sloužilo jako letní bydlení neznámé ženě,
která přes zimu nechávala místo k dispozici kolemjdoucím. Atmosféra toho
místa byla kouzelná, dokážu si představit strávit na podobném inspirativním
místě pár letních týdnů za zvuků moře a nechat fantazii a spontánnost, intuici
na chvíli přirozeně plynout bez tlaku měst. A italštinu se učit z knížek a textů za
zvuků moře J
Žádné komentáře:
Okomentovat