čtvrtek 30. října 2014

10 důležitých věcí, které potřebujete vědět, než se začnete učit cizí jazyk


1)      Stanovte si realistické a specifické cíle

2)      Připomínejte si, proč se jazyk učíte

3)      Soustřeďte se přesně na to, co se chcete naučit

4)      Čtěte pro radost

5)      Učte se slovíčka v kontextu

6)      Ignorujte mýty: věk je pouze číslo

7)      Zopakujte si svůj rodný jazyk: dokud člověk neporozumí vlastnímu jazyku, nemůžete pokročit ve studiu cizího jazyka

8)      Nepodceňujte důležitost překladů

9)      Uvědomte si, co znamená ‚plynule‘ mluvit cizím jazykem: je těžké definovat, co to znamená ‚plynně mluvit cizím jazykem‘.

Studium jazyka se nikde nezastaví, protože studium jazyka je o poznávání kultury dané země, o osobním růstu a nekonečného zlepšování

10)   Navštivte zemi, kde se daným jazykem mluví  




čtvrtek 23. října 2014

Arancini s rýží plněné fenyklem a sýrem

 
ARANCINI
 
 
Už jste jedli v Itálii arancini? Je to velká dobrota. Já jsem je poprvé ochutnala v Římě, ale prý nejlepší jsou na Sicílii. Takže na ty úplně pravé arancini si musím počkat až na Sicílii.
 
Mezitím jsem však doma udělala pokus. No ... vyšlo to zcela jinak než jsem chtěla a plánovala a především jsem nejspíš dost důkladně nenásledovala recept. zjistila jsem, že mi půlka ingrediencí chybí. A tak jsem se inspirovala :-) To, co vzniklo se ani zdánlivě nepodobalo tomu, co to mělo být. Ale co? Chutnalo to výborně a na pravé aranciny s počkám do Toskánska. A to už bude brzy :-) Za 14 dní!
 
O recept se ráda podělím. Je z knihy 'Ricette vegetariane'. Přeložila jsem ho do češtiny, pro ty z vás, kteří by ho chtěli zkusit :-)
 
1,5 l zeleninového  vývaru
1 malá lžička oleje
30 g másla
1 cibule nadrobno nasekaná
2x fenykl nakrájený na plátky
1 malá lžička balsamica
125 ml bílého vína
650 g rýže arborio
50 g nastrouhaného parmazánu
25 g šnytlíku  čerstvě natrhaného
1 vejce lehce našlehané
150 g rajčat nakrájených na kousky
100g mozzarelli
80g rozmraženého hrášku
Mouka – na obalení  kopečků rýže
3 vejce navíc lehce našlehané
200g strouhanky
Olej na smažení 
1.       V uzavřeném hrnci  ohřejte zeleninový vývar 
2.       V pánvi rozpuste olej a máslo a osmahněte na mírném oleji cibulku zhruba 3 minuty. Přidejte fenykl a nechte vařit 10 min. Oroste octem a vínem, zvyšte plamen a nechte vařit, dokud se nevypaří tekutina.  Pak přidejte rýži a míchejte 1 minuto, dokud směs nedostane zlatavou barvu a nezprůhlední 
3.       Nalijte 125 ml horkého zeleninového vývaru a neustále míchejte a nechte vařit na mírném ohni, odkud se tekutina zcela neabsorbuje. Neustále přidávejte vývar, pokaždé 125 mil, míchejte 20-25min, dokud se zcela nevypaří vývar  a rýže nedostane krémový charakter. Přidejte parmezán, šnytlík, vejce a rajčata. Dejte to celé do polévkové mísy a uložte do lednice.
4.       V míse smíchejte mozarellu a hrášek a dochuťte solí a pepřem. 
5.       Mokrýma rukama zpracujte rýže do 14 stejných kuliček. Rozmáčkněte každou opatrně v centru, vložte opatrně lžičku směsi s hráškem, uzavřete a vytvořte kouli. Osolte a opepřete mouku, nyní obalte každou kouli v mouce, poté ponořte do vajíčka a nakonec obalte ve strouhance. Rozložte je na pekáč vystlaný alobalem a dejte na 30 min do lednice. 
6.       Naplňte pánev do třetiny olejem a rozehřejte ho. Když bude olej dostatečně horký, vložte do něj rýžové koule na 5 minut, dokud nebudou do zlatova opečené a křupavé a nebo dokud nebudou nebo dokud se vnitřní sýr neroztaví. Nechte koule odkapat na papírové kuchyňské utěrce. Pokud sýr nebude rozpuštěný, rozžhavte troubu na 180 stupňů na 5 minu.  
7.       Servírujte se salátem nebo zeleninou.  
 
A pro inspiraci také moje verze :-) Recept na vyžádání :-)
 
 
 
 
 
 

pondělí 20. října 2014

Jaké by měly být cíle?


JAKÉ BY MĚLY BÝT CÍLE?

Při určení svých cílů jsem se držela pravidla:

S.M.A.R.T.

Tedy  cíle, které jsou:

-          Specific – specifické, konkrétní

-          Measurable – měřitelné

-          Attainable – dosažitelné, realizovatelné

-          Relevant – relevantní

-          Timebound – časově omezené, tedy s konkrétním časovým nastavením

‚Tim Ferriss – 12 rules for Learning Languange‘

Zjednodušeně mým cílem je:

·         Být schopná zapojit se do jakékoliv společenské konverzace, plynně a bez zdržování plynulého toku řeči.  Cílem je domluvit se na témata, která jsou mi blízká, která většinou diskutuji ve svém rodném jazyce. Kant si nejspíš bude muset ještě chvilku počkat než ho zvládnu v plné dokonalosti, ale důležité je, že jsem se tím přestala trápit, to není momentálně mým bezprostředním cílem.

·         Číst knihy v italštině, v originální nezjednodušené formě. Už mám připravené dvě, jednu, kterou jsem si přivezla z Itálie: ‚Niccoló Ammaniti: Io non ho paura‘ a druhou, kterou jsem již zmiňovala od Pabla Coelheho.

·         A v neposlední řadě posunout se také trochu v gramatice.  Gramatika je bezpochyby důležitou součástí jazyka, tvoří jeho hlavní kostru a bez pochopení základního opěrného systému jazyka nemůže člověk dostat od jazyka vše, co by mu jazyk mohl předat – na úrovni změn v mozku, ale také na úrovni běžného života. Učením jazyka přijímáme nové informace, mění se struktura v našem mozku, ale zároveň přejímáme a inspirujeme se určitými charakteristikami národa a jazyka. Jazyk nese důležitou informaci, a pokud se do něj ponoříme, tak nás to může velmi obohatit v mnoha směrech a souvislostech našeho života.

Krásné – ale ne zrovna měřitelné J

Takže jsem cíle ještě upravila, abych sama věděla, jestli postupuji, jestli mám někde zabrat nebo někde ubrat, nebo něco změnit.

1)      Specific – když jsem začínala s experimentem, udělal jsem si test u  Institutu na jazykové vzdělávání on-line: www.ijv.cz

Výsledná úroveň: A2 – mírně pokročilá


Cíl: dojít do úrovně B1 / B2: což je úroveň, na které  by člověk měl být prakticky schopen plynně se vyjadřovat a použít cizí jazyk ve všech situacích a vést konverzaci na stejné úrovni jako se svými kamarády nebo kolegy.

 
2)      Measurable – cíl dojít do úrovně B1 / B2 je dostatečně měřitelný

3)      Attainable – dosažitelný:  myslím, že za dobu, kterou jsem si stanovila, je tato úroveň dosažitelná.

4)      Relevant – také odpovídá

5)      Timebound – období 3 měsíců: 1.8.2024 – 31.10.2014

 

Takže něco se hýbe, cíle jsou jasné, pokroky zřetelné J  takže můžu jít dál a tvořit si čas s italštinou tak, aby mě to bavilo a abych na konci mohla říct, že jsem si to užila J

středa 15. října 2014

Ztráta motivace a chuti pokračovat

 
Ztráta motivace často přichází, když :
-          nevíme, jak dál
-           nás to přestane bavit
-          nevidíme potřebné výsledky
-          nás ubíjí stereotyp
-          máme špatný postup nebo materiál
-          máme špatně nastavenou motivaci – naše motivace musí být OPRAVDOVÁ
-          máme špatně nastavený režim a nezvládáme to, co jsme si předsevzali, to nás stresuje, stres způsobuje, že se nemůžeme soustředit,  hůř se nám učí a tak dokola
-           máme nedostatek pohybu
-          máme špatnou stravu
-          nemotivující prostředí
Jedna z věcí, které můžete udělat je:
Abyste se nezastavili na místě a neztratili motivaci a koncentraci, dělejte pravidelné přehodnocení motivace, postupu a cílů.
I já se pravidelně dostávám do situací a stavů, kdy mě to přestává bavit a nechce se mi, štve mě to a nejradši bych vyhodila všechny učebnice
A tak jsem se zastavila a zeptala se sama sebe:
-          Baví mě to? Dělá mi to stále radost? Pokud je odpovědí ne, pak je potřeba něco změnit.
-          Vybrala jsem si správný postup a výukovou metodu?
-          Nezapomínám odpočívat?
-          Jak si můžu proces zpestřit?
-          Směřuju stále ke svým cílům nebo jsem se ztratila na cestě? Je potřeba cíle upravit, zvýšit, snížit, změnit?
-          Co mě na mém procesu učení nejvíce unavuje?
-          Co mě na mém procesu učení nejméně baví?
 
 
V jedné video ukázce Tima Ferrisse jsem četla krásné motto:
 
THINK BIG, BUT PLAY OFTEN.
TAKÉ FUN SERIOUSLY.
 
Takže nezapomínejte: dávejte si reálné  a dostatečně velké cíle, hrajte si a berte radost a hru  vážně J
 
 
 
JAK NAJÍT MOTIVACI
 
Důležité je najít ‚skutečnou‘ motivaci. Ne motivaci ‚jako‘ nebo motivaci, kterou vás tlačí někdo zvenku. To může fungovat, chvíli, možná vás to dovede do cíle, otázka však je, jestli vás to bude bavit a budete z toho mít radost, když to chce někdo jiný, kdo povede vaši motivaci. Když najdete svojí skutečnou motivaci, budete mít větší šanci, že dojdete do cíle a navíc vás to bude bavit víc.  Budete vědět, proč to děláte, že to děláte pro sebe a najdete si v tom lépe radost a smysl.
 
Takže důležitým bodem je DOSTATEČNĚ SILNÁ VLASTNÍ MOTIVACE.  Ta vás bezpochyby dovede dál.
 
V jednom ze svých prvních textů jsem zmiňovala, že jedna z prvních pohnutek, která mě vedla k tomu, že jsem se rozhodla naučit se jazyk za 3 měsíce byl výlet do  Říma. Chodila jsem ulicemi a neustále mě napadala myšlenka: ‚já bych se tak naučila italštinu, klidně za 3 měsíce‘. Ten jazyk se mě tak moc oslovil. Ale vzhledem ke svému časovému vytížení, koníčkům a aktivitám, které mám, to bylo přání skoro nereálné. Tanec, jóga, vlastní výuku, studium různých jiných věd, aromaterapie …. Pohyb a příroda jakéhokoliv charakteru. Často jsem i tak zapomínala na odpočinek a do toho bych se měla učit italštinu?
 
A tak jsem neustále hledala ‚motivaci‘, něco, proč bych to mohla dělat, abych dokázala upravit svůj denní rytmus, který mi vyhovoval tak, aby se tam italština vůbec vešla. Měla jsem pocit, že jediné, co by mi pomohlo, by mohla třeba být nějaká ‚výrazně dobrá‘ nabídka nějaké firmy, která by mě třeba chtěla zaměstnat s podmínkou, že se naučím italsky za 3 měsíce.
 
Pak jsem se tomu zasmála. 1) práce, kterou dělám mě baví a jinam nechci 2) přistihla jsem se, že hledám motivaci zvenčí a to není dobře. Tak jsem tu myšlenku na chvilku pustila, ale přišla zase. A tak jsem se znovu zamyslela: co ráda dělám? Co potřebuju skrýt do svého cíle, aby mě to bavilo a abych proto byla ochotná změnit svůj pravidelný rytmus, zaběhnuté rituály a aktivity, které mě baví a které bych nerada dávala ze svého života pryč?
 
Odpověď: mám ráda dobrodružství, ráda experimentuji a mám radost, když vidím, že něco může fungovat.
 
A je to J Naučit se cizí jazyk za tři měsíce v sobě nese všechny tři body.  První cestu do Itálie bude brzy následovat další cesta a jak moc dobrodružnou si jí udělám, záleží jen na mě. Experiment to bezpochyby také je. Věřím, že to vyjde a tak už teď se těším na představu, že to jde, že to funguje a že to neobohatí pouze mě, ale i mé studenty. A kromě toho, že se naučím italštinu, mi to určitě přinese další poznatky  a zkušenosti z celého procesu. Určitě  se setkám i s potřebou učinit v tomto období nějaké změny, aby to mohlo fungovat. Kam mě tyto změny dovedou a jak moc je i poté budu aplikovat ve svém životě, to zhodnotím po skončení intenzivního studia jazyka.
Motivace zvenčí může fungovat. Otázka je, jak dlouho. V každém případě motivace vaše, tedy ta skutečná, tedy tak, která jde zevnitř je bezpochyby mnohem silnější a to je ta motivace, která vás může dovést k cíli. 
 
Stačí se jen zamyslet, co je pro vás v životě důležité, co by vaše motivace měla obsahovat, aby vám stálo za to pustit se do toho. A pak už jen zbývá udělat první krok a začít.

úterý 14. října 2014

CO MI CHYBÍ?

Úvaha v italštině, překlad naleznete níže :-)
 
Che cosa mi manca?
La risposta giusta é: IL TEMPO J La mancanza del tempo mi ha fatto nervosa e poi anché frustrata, perché non ho visto una strada diretta, ma ho visto molte cose da fare e non ho saputo come organizzarle sulla mia agenda. Per di piu ho un senstito, che non veda risultate che vorrei vedere.
Che dramma J Dramma che ognuno da noi vive una volta. Tutti conosciamo questa situationo che ci porta sotto un pressione. Tutto va incontro a noi in flusso delle situazione e delle avvenimenti. E noi non possiamo riuscire a farle tutte.  Si deve scelgliere … e la scelta non é facile … ci sono tante cose da fare, da vedere. Il nostro mondo é pieno delle avvenimenti divertissimi, delle avvenimenti che portano conoscenza o esperienza. E noi dobbiamo scegliere tra tutti.
Una volta ho letto una fraze: ‚Non c´é niente cosi una mancanza del tempo, c´é soltanto la organizzazione incoretta del nostro tempo.‘  Tutti abbiamo abbastanza tempo per fare le cose che vogliamo fare.‘
Non mi ricordo piu chi ha scritto quete parole, ma ne penso spesso, quando mi sento sotto pressione.
Si sucede in molti settori della nostra vita: nella vita personale, nel lavoro, ma anché con lo studio o con nostri hobby. Vogliamo crescente conoscenza, vogliamo avere tutto a posto, vogliamo buoni relazioni con la famiglia, vogliamo avere gioia nella vita, speriamo per tutto  di essere perfetto. Ma non é possibile che tutto sia perfetto, é soltanto un ideale che cerchiamo a raggiungere.
Anché io sono sconfitta dalla  perfezione.  Ho dimenticato il mio primo scopo – di provare studiare con la gioia  e vedere  quale livelo posso raggiungere.  La prima e anché l piu importante condizione era sempre la gioia e la  giocco.  Ma improvvisamente volevo perfezione. Certamente  é una vera e la molto importante motivazione  per andare  avanti. Ma é cosí facile lasciarsi confusare e fermarsi con l´idea di perfezione.
Allora, che cosa ho fatto per andare avanti, per cambiare la mia situazione, per trovare un po´di sodisfazione e per farlo con la gioia?
Sono andata per un giro nel bosco e poi sono andata a praticare la acroyoga JVeramente … sono abituata allo  sport e movimento. Senza movimento la mia mente é in sciopero.  Per queste tre mesi ho dovuto cambiare la mia vita quotidiana.
Allora esercitare piu meno ma  per compenso piu efficiente. Anché qui la regola di Pareto é valida. Dobbiamo trovare quali esercizii  che siano  efficiente e non chiedono molto tempo. La nostra mente e il nostro corpo ne hanno bisogno.
 Ma ci sono stato volte quando ho desiderato semplicemente andare via, praticare la yoga, andare a trovare gli amici o fare una gita nella natura. L´ho fatto J senza pensare di perdere il tempo.
Anché questa volta l´ho fatto. E quando sono tornata dal bosco ha preso una decisione:  vorrei parlare piu molto per praticare la lingua. In questo momento leggo molto, finalmente mi ho messo a leggere il libro che mi ho portato dal´Italia. Ho anché tutte le amichevole chiacchierate con il mio amico. Ma  ho deciso di fare una  ricerca che cosa offra l´internet – e ho trovato un´insegnante della lingua italiana, per due settimane.  Mi dará una opportunitá per parlare piu e anché provare quale é il livello degli insegnati sul internet.
 Perché PARLARE LA LINGUA E LEGGERE CREANO UN IMPORTANTE  BASE DELLO MIO STUDIO.
Quando volete trovare un insegnate per conversazione in qualunque lingua c´é una pagina che li aiuta:
per italiano c´é un altra pagina:
 La gita nel bosco:
 


 
 
Český překlad:
 

 
Co mi chybí?

Správná odpověď je: ČAS. Pocit nedostatku času mě znervóznil a také trochu frustroval. Protože jsem neviděla jasnou a přímou cestu, ale viděla jsem spoustu věcí, které byly potřeba udělat, a nevěděla jsem, jak je ve svém denním rytmu zorganizovat. A k tomu jsem měla pocit, že nevidím výsledky, které bych chtěla vidět.

To bylo drama. Drama, které každý z nás občas zažije. Všichni známe situaci, která nás dostane pod tlak. Vše nám jde naproti v toku událostí a situací. A my nezvládáme vyřešit vše. Musíme si vybrat … a výběr není zrovna jednoduchý … je spoustu věcí, které musíme udělat, vidět. Náš svět je plný událostí zábavných nebo událostí, které nám přináší zkušenost či poznatky. A my si mezi všemi musíme vybrat.

Kdysi jsem četla jedno rčení: ‚Není nedostatek času, je pouze špatná organizace času, který mám k dispozici. Všichni máme dostatek času pro věci, které chceme dělat a udělat.‘ Již si nepamatuji, kdo napsal tato slova, ale myslím na ně  vždy, když se dostanu pod tlak.

Stává se to v mnoha oblastech našeho života: v osobním životě, v pracovním životě, ale také při studiu nebo s našimi koníčky. Chceme, aby naše znalosti a zkušenosti rostly, chceme, aby všechno bylo správně na svém místě, chceme dobré vztahy s rodinou, chceme v životě radost a doufáme, že vše v našem životě bude dokonalé.  Ale není možné, aby všechno bylo dokonalé. Je to pouze ideál, kterého se snažíme dosáhnout.

Také já jsem narazila na ‚dokonalost‘. Zapomněla jsem svůj první cíl – zkusit studovat s radostí a pozorovat, jakou úroveň je možné dosáhnout. První a nejdůležitější podmínkou pro mě vždy byla radost a hra. Ale najednou jsem chtěla dokonalost. Určitě je to ‚opravdová‘ a nejdůležitější motivace proto, abychom mohli jít dál. Ale je příliš jednoduché nechat se touto ideou dokonalosti zmást a zastavit.

Takže, co jsem udělala, abych se zase dostala vpřed, abych změnila svou situaci, abych našla zase uspokojení a radost?

Udělala jsem si výlet do lesa a šla jsem cvičit acroyoguJ Opravdu J … jsem zvyklá na sport a hodně pohybu. A bez pohybu má mysl stávkuje. Na tyto tři měsíce jsem musela změnit svůj každodenní rituál. Tedy cvičit méně, ale kompenzovat to efektivitou.

 Také tady platí Paretovo pravidlo. Musíme najít takové cvičení, která jsou efektivní a nevyžadují tolik času.  Naše mysl a naše tělo to potřebují.

Přišly také momenty, kdy jsem toužila jít ven, zacvičit si jógu nebo jít do lesa na výlet. Udělala jsem to, bez toho aniž bych myslela na to, že je to ztráta času.

Také nyní jsem to udělala. A když jsem se vrátila z lesa, udělala jsem rozhodnutí: chtěla bych víc mluvit, abych procvičovala italštinu. Nyní hodně čtu, konečně jsem se pustila do čtení knihy, kterou jsem si přivezla z Itálie! Mám také všechna příjemná a pravidelná povídání se svým italským kamarádem Guidem. Ale rozhodla jsem se, že zkusím udělat průzkum toho, co nabízí internet – a našla jsem učitele italštiny na konverzaci, na dva týdny. Dá mi to příležitost více mluvit italsky a také zjistit, jaká je úroveň učitelů cizích jazyků na internetu.

PROTOŽE: MLUVENÍ A ČTENÍ TVOŘÍ DŮLEŽITÝ ZÁKLAD MÉHO STUDIA

Když byste hledali učitele na konverzaci v jakémkoliv cizím jazyce, zde je web stránka, která vám pomůže:


a ještě jedna webová stránka v italštině:


 

 

 
 

čtvrtek 9. října 2014

Jak dál? Něco mi chybí

'Italská úvaha'


Sono due mesi fa quando ho comminciato a studiare l´Italiano.  Al´inizio c´era enthusiasmo. Tutto era nuovo per me e mi é piaciuto di conoscere lentamente nuovi segretti della lingua, ascoltare la lingua che suona molto bene.  Anché il progresso era piu grande al´inizio che piu tardi. Perché quando mi sono riesco a  costruire le prime frazi e le prime chiacchiere, ero felice. C´era la gioia e anché il sentito che tutto va bene.  

Naturalmente c´é sempre la gioai in questi giorni,  mi piace imparare una lingua straniera, mi piace anché l´idea di imapararla in tre mesi. Mi piace anché l´idea di andare in Italia dopo  questo periodo come un regalo per la fatica e il tempo che ho dedicato allo studio.

Ma devo ammettere che ci sono anché giorni, quando mi sento molto stanca e non ho voglia di studiare. É veramente  una routine che mi fa stanca. Ogni giorno – dopo il lavoro, dopo tutto il giorno quando voglio riposare o fare altre cose.

Allora, che cosa faccio, quando non c´é voglia? Ci sono molte cose che mi aiutano: bevo una tazza di té o una tazza di caffee e non faccio niente, riposando e oservando il bosco dal mio balcone, penso all´Italia e per esempio al loro delizioso caffee, e le strade in le citta italiane, il rumore sulle strade, penso alle montagne, al mare o al bosco delle pine in Cecina  o agli amici che vivono in Italia. Per un momento mi immagino essere qui e riposare senza tutto lo stresso della vita abituata che risulta dalla routine quotidiana.

 Oppure faccio una passegiata, un po´movimento,  il parco mi fa molto bene. Ho una tendenza a dimenticare che movimento e aria fresco é molto importante. Perché la mente occore una pauza e diventare tranquilla dopo tutto il giorno incontrando molte persone e risolvendo molte situazione. Penso che molta gente ha questa tendenza, l´ inclinazione al movimento in nostra vita, ma di solito si trata di un movimento della mente e non di movimento fisico.  Perché ci sono sempre molte cose da fare, che sembrano importante. Abitualmente consideriamo tutto per avere la stessa importanza e questo é proprio la cosa che ci fa stanchi e impegnati e stressati. Spesso  non riusciamo a vedere che le cose abbiano importanze differente – ci sono qualle che sono veramente indispensabile ma ci sono anché le cose che non dobbiamo sbrigare immediatamente. Ma che difficile é per la nostra mente lasciare queste cose e farle  un´altra volta. Devo mettere la stanza in ordine subito o posso rimandarlo un po´? Quando faccio le cose sotto lo stresso,  lo faró con soddisfazione? No … almeno per mé no, quando mi sento stressatta, le cose non diventano piacevole per me. Ma tuttavia é difficile non farlo subito, perché si attessa che lo faccio. Actualmente anché io ho queste previsione di farlo. Ma questo sono soltanto previsioni J É un sentito veremante di sollievo non seguire le previsioni e fare  un´altra cosa che é piu importantaJ Qualcosa, che normalmente non fareremmo.

Allora – come é la cosa con l´Italiano – qualle importanza ho assegnato al´italiano?  Si deve fare subito o posso spostare lo studio per un´altra volta? Allora, ho fatto il decisione di imparare ogni giorno per questo ha certo una importanza. E vero, ogni giorno – é troppo molto J Ma é importante, quando vogliamo imparare la lingua, collegarsi con il flusso della lingua. Tuttavia provo di fare ogni giorno un po´differente e divertente. Non ho un fisso periodo al giorno quando voglio dedicare il mio tempo alla lingua. Ho bisognio di sentire un po´la libertá é sponntaneitá. Una volta studio un po´di mattina, un´altra volta pomerrigio e finalmente  qualche volta anché di sera.  Una volta vado a trovare i miei amici per una corta chiacchiere, un´altra volta faccio una passegiata o pratico la yoga. Anche se pratico la yoga quasi ogni giorno. Non posso immaginarmi lasciare lavorare soltanto la mente, anché il corpo ha bisognio di esercizii. Anché il cibo é importante per me … perché quello che mangiamo influenza la nostra mente. Ma é veramente difficile  pensare del lavoro, del  studio, della famiglia,  del mangiare e poi anché  del movimento. Il giorno sembra piu corto per fare tutto. Ma é possibile – ci deve essere una struttura particolare quando vogliamo unire tutti aspetti. Quando riusciamo a unire tutto é certamente importante scallino allo sucesso. Si deve organizzare, si deve pensare in detaglio prima dell´inizio, poi possiamo raggiungere un sucesso J Naturalmente ci sono fasi per ripensare se la nostra agenda é sempre in equilibrio con noi.

Questo é proprio il periodo in quello mi trovo ora J Devo ripensare gli miei obiettivi e la mia routine quotidiana, perché sono un po´stanca J Mi sembra che ci manca qualcosa J

Vi faccio sapere quando trovaró la risposta … che cosa mi manca J

_______________________

Český překlad:


Jsou to dva měsíce, kdy jsem začala studovat italštinu. Na začátku bylo nadšení. Všechno bylo nové a mě se líbilo pomalé poznávání nových tajemstvích italštiny, naslouchat jí a jejímu zvuku. Také postup byl větší na začátku než později. Protože, když se mi podařilo dát dohromady první věty a první rozhovoru, měla jsem radost. Byla tam radost a také pocit, že jde všechno dobře.

Samozřejmě stále je tam radost i v těchto dnech, stále mě baví učit se cizí jazyk, také mě baví myšlenka naučit se to za tři měsíce. Také se mi líbí myšlenka výletu do Itálie po těchto třech měsících, je to jako malý dárek za tu námahu a čas, který jsem studiu věnovala.

Ale musím také přiznat, že jsou dny, kdy se cítím hodně unavená a nemám chuť studovat. Je to denní rutina, která mě unavuje. Každý den – po práci, po celém dni, kdy mám chuť odpočívat nebo dělat jiné věci.

Co vlastně dělám, když nemám chuť? Je hodně věcí, které mi pomáhají: dám si šálek čaje nebo kávy a nic nedělám, odpočívám a dívám se na les z mého balkónu, vzpomínám na Itálii a například na jejich výbornou kávu, ulice v italských městech, dění na ulicích, vzpomínám na hory, moře a borovicový les v Cecine nebo na přátele, kteří tam žijí. Na chvilku si představuji, že tam jsem, odpočívám beze stresu všedních dní, které často vyplývají z každodenní rutiny.

Nebo jdu na procházku, trocha pohybu, park mi dělá dobře. Mám tendenci zapomenout, že pohyb a čistý vzduch je tak moc důležitý. Protože mysl potřebuje pauzu a ztišit se po celém dni, kdy potkáváme hodně lidí a řešíme různé situace. Myslím, že mnoho lidí má tuto tendenci -  tendenci k pohybu v našem životě. Ale často se jedná o pohyb mysli a ne o pohyb fyzický. Protože vždy je spousta věcí, které je třeba dělat, které se zdají být důležitějšími. Obvykle přiřazujeme všemu stejnou důležitost a to je přesně co, co nás unavuje, zaměstnává a stresuje. Často nevidíme, že různé věci mají různou důležitost – jsou věci, které jsou opravdu nezbytné, ale jsou také věci, které nemusíme zařizovat hned. Jak těžké je pro naši mysl nechat právě tyto věci na pozdější chvilku. Musím uklidit pokoj hned nebo to mohu na chvilku odsunout? Když dělám věci pod tlakem, udělám je s uspokojením? No … alespoň pro mě ne. Když se cítím pod tlakem, věci nevznikají s radostí. Ale přesto je to těžké neudělat to hned, protože se očekává, že to udělám. A vlastně také já sama očekávám, že to udělám. Ach ta očekáváníJ Je to velká úleva, když nesledujeme očekávání a uděláme něco jiného, co je ‚důležitější‘ J Něco, co bychom jindy nedělali.

Jak to tedy mám s italštinou – jakou důležitost jsem jí přiřadila? Musím jí udělat hned nebo to mohu přesunout na jindy? Udělala jsem rozhodnutí učit se každý den, proto má italština důležitost. Pravda, každý den je někdy hodně J ale je důležité, když se chceme naučit cizí jazyk, abychom se naladily na jeho tok. Přesto se snažím udělat každý den jiný a zábavný. Nemám pevnou dobu během dne, kterou chci věnovat studiu. Potřebuji cítit trochu svobody a spontaneity.

 Někdy studuji ráno, jindy odpoledne, někdy večer. Někdy jdu navštívit kamarády na krátké popovídání si, někdy udělám procházku, někdy si zacvičím jógu. I když praktikuji jógu skoro každý den. Nedokážu si představit, že bych nechala pracovat jenom mysl, také tělo potřebuje trochu cvičit.  Důležité je také jídlo… protože právě to, co jíme ovlivňuje naší mysl. Je ale velmi těžké myslet na práci, na studium, rodinu, přátele a ještě jídlo a pohyb. Den se zdá být příliš krátký na to, aby člověk udělal všechno. Ale je to možné – je potřeba, abychom si vytvořili určitou strukturu, když chceme sladit všechny aspekty. Když se nám podaří vše sladit, tak je to určitě první důležitý krok k úspěchu. Musí se nad tím přemýšlet, organizovat do detailu ještě před tím než začnete, pak se nám lépe dosáhne úspěchu. Samozřejmě, přijdou chvíle, kdy je potřeba to přehodnotit, aby byl náš program s námi stále v souladu.

A to je asi to, v čem se nacházím momentálně J Musím přehodnotit cíle a také svou denní rutinu, protože jsem unavená. Zdá se mi, že mi něco chybí J

Dám vědět, až najdu odpověď … jaká věc mi chybíJ

 

úterý 7. října 2014

Am I too old to learn a language?

 
 
Mozek má vysoce dynamickou strukturu, která se vyvíjí a mění v souvislosti s podněty, které dostává. Tento jev se nazývá neuroplasticita.
Podle průzkumů nikdo není nikdy příliš starý na to, aby se začal učit nový jazyk. Pravda, čím starší člověk je, tím hůře se nový jazyk učí, protože neuroplasticita se s věkem snižuje, nicméně učení se cizímu jazyku má své výhody. Určité kroky jsou pro starší studenty jazyka lehčí než pro děti. Například, starším studentům se lépe chytají a učí slovíčka, o trochu těžší pak pro ně je pochopit a pojmout gramatiku.
Navzdory určitým těžkostem při procesu učení se, je však vložené úsilí do studia velmi pozitivní, protože jednak pozitivně ovlivňuje mozek a jednak dospělí mohou jednodušeji uchopit tuto snahu jako hru, ve které se snaží složit jednotlivé dílečky puzzlí, aby vzniknul konečný obrázek.

čtvrtek 2. října 2014

Kam se vlastně chci s italštinou dostat?


Nedávno se mě někdo ptal, jestli už umím diskutovat v italštině třeba  o Kantovi.  Upřímná odpověď? Ještě ne…  Na chvilku mě to zaskočilo.   Pak jsem nad tím ještě přemýšlela,  jak moc je pro mě vlastně  důležité mluvit o Kantovi? Je to téma, o kterém bych diskutovala v češtině do hloubky? Ráda rozebírám filosofické otázky o životě, životním stylu, ale o celém díle Kanta jsem nejspíš ještě nediskutovala ani v češtině.

Takže, co je pro mě vlastně důležité?  Mluvit, rozumět, kam až se chci dostat?

Mám za sebou 1,5 měsíce a stejně dlouhé  období před sebou. A tak si pluji, učím se, občas se vztekám,  někdy se mi nic nechce, někdy se už  vidím na podzimním výletě do Itálie, který mě čeká jako odměna.  Jindy mě to naopak ohromně baví a mám pocit, že to všechno jde přece tak dobře.   Občas  se však zarazím, protože nevím, jestli si jen tak nepluji beze směru a jestli jsem se neztratila v moři věcí, které mě obklopují, zajímavých cvičení a procvičování italštiny. Ale  vlastně nevím, jestli  stále ještě mám správný směr a jestli jsem se nezastavila v bublinkové koupeli italských pohádek, písniček , rozhovorů a setkávání, bez toho aniž bych se posouvala správným směrem.

Tak jsem si raději sedla s tužkou a papírem a udělala po  1,5 měsíci  novou revizi svých cílů, abych věděla, kde jsem, jestli je něco potřeba změnit, přístup, studijní materiál, časový fond, jestli jsem pozadu s cíli nebo jestli naopak jsem rychlejší, než jsem plánovala.  

Neuvěřitelné, po 1,5 měsíci jsem se dostala do fáze, kdy jsem dokázala mluvit prakticky na všechna témata, tedy kromě KantaJ  Dobrá zpráva,  na druhou stranu  když jsem si na internetu našla italské zprávy, politiku, novinky  nebo četla některé texty, na které jsem narazila na facebooku, tak jsem narážela na to, že nerozumím všemu. Nerozumím každému jednotlivému slovíčku, z velké části rozumím obsahu, ale občas se stane, že nerozumím smyslu, obzvlášť pokud jde o politické zprávy.

Takže jak to vlastně je? Jak jsem na tom? Je velmi lehké si namluvit, že už je to to ono J

Udělala jsem si takový seznam toho, co jsem dokázala, abych se trochu povzbudilaJ

·         Zjistila jsem, že jsem vlastně docela spokojená,  nejsem sice ještě schopná mluvit o Kantovi, ale jsem schopná se domluvit víceméně na jakékoliv téma,  o životě,  o běžných denních záležitostech, ale i o jednodušších  filosofických úvahách. Sice s chybami, ale na druhou stranu jsem si musela přiznat, že pro období po 1,5 měsíci to není zase tak špatný. Důležité je, že konverzace relativně plyne a vystačím si se základními časy a že se slovní zásobou, kterou mám, jsem schopná mluvit

 

·         Byla jsem si minulý týden zacvičit na hodině Wing chunu s italským lektorem, která byla vedena v italštině a všemu jsem rozuměla. Mimochodem byla to výborná zkušenost a Quido je výborným učitelem. A tak pro ty, které zajímá wing chun, najdete informace o Quidovi na jeho blogu: www.wingchunpraha.blogspot.cz 

 

·         Jsem schopná rozumět textům, které mě zajímají. Politika zrovna není mým koníčkem, tak by mě nemělo moc trápit, že italským zprávám ještě nerozumím.
 

Tip: Jak se příjemně odreagovat do všedního dne a ještě navíc s italštinou - moje oblíbené pohádky v italštině, seriál pro dospělé na pokračování:


 

Najděte si podobné pohádky v jazyce, který se chcete naučit a zpestřete si výuku.

 
Myslíte, že to stačí?
 

Já myslím, že ne J  Chybí přesné stanovení cílů, abych věděla, jestli se opravdu jenom příjemně neplácám ve vlnkách v moři. Jak? To se dozvíte v dalším příspěvku J