CO JE EFEKTIVNĚJŠÍ -
VYCESTOVAT DO ZAHRANIČÍ NA ZAČÁTKU SVÉHO STUDIA NEBO POZDĚJI?
Někde jsem četla, že nedává
moc smysl jezdit do dané země v začátečnické úrovni. Lepší je nastudovat jazyk do alespoň
pokročilé úrovně a pak vycestovat, aby si pak člověk mohl osvojit to, co se
naučil. Podle mně záleží na úhlu pohledu, na jazyku, který se učíte a také na
konkrétní situaci a konkrétním člověku.
Někdo dává přednost tomu, dostat se nejdřív do určité úrovně
a pak vycestovat a zkusit to v přirozeném prostředí daného jazyka. Což
bezpochyby třeba v případě čínštiny nebo japonštiny bude určitě levnější
záležitost, než začínat svou cestu studia jazyka výletem do Číny nebo Japonska
a pak v pokročilé úrovni se tam vydat znovu a prozkoušet své znalosti a
svůj pokrok.
Také záleží na motivaci a cíli, který od cesty očekáváte.
Já jsem volila cestu do Itálie na úplném začátku.
Mým cílem nebylo
dosáhnout po několika dnech plynulého vyjadřování v italštině, takový cíl
by ani nemohl být reálný J
ZÁKLADNÍ PRAVIDLO:
DÁVEJTE SI REÁLNÉ CÍLE.
Můj záměr byl jednoduše se naladit na zvuk jazyka a dát
mozku první podněty v italštině, byl to signál pro mozek, že jsem se rozhodla a
jsem ochotná začít studovat a věnovat tomu určitý čas. Neočekávala jsem nic závratného, jen krátký
výlet jako zpestření všedního dne a naladění se na to, co mě čeká. Bylo pro mě
jako říci vědomě ANO, jdu do toho.
Proto mně ten rychlý start a i pokrok překvapil. Po pár
dnech jsem měla pocit, že mozek se začíná ladit na italštinu a i když jsem
nerozuměla zdaleka všemu, tak jsem měla pocit, že se mi italština stává
povědomější. Četla jsem si nápisy ve
výlohách, cedulích, ale i bankách, které v Praze jinak s radostí
přehlížím. Rozhodla jsem se všechno potřebné si domluvit italsky, jak se kam
dostanu, objednat kávu, jídlo, atd. Vím, nejlepší je hned od začátku si nedávat
žádné úlevy a mluvit jenom tím jazykem. Já se přiznám, že jsem si trochu úlevy
dávala. Jednak to byl přece jenom první výlet a pak nedokázala jsem vést
plynulou a dostatečně hlubokou diskusi v italštině, tak jsem si pomáhala
angličtinou. Vím, nebylo to úplně ideální, ale i tak jsem měla po třech dnech
pocit dobrého startu.
Já mám ráda dobrodružství
a ráda se pouštím do neznámých vod. To platí o životě, ale paradoxně do
hloubi skutečného moře bych se pustila pouze s velkými obavami J
Dotyk italštiny hned na začátku byl pro
mě naopak velmi motivující. Tři plné dny
v Itálii a po třech týdnech návštěva italského kamaráda v Praze.
Výsledky za 3 týdny
můžete vidět na videu v předchozím příspěvku, který jsme nahráli s Claudiem
při jeho návštěvě v Praze. Pamatuji
si, jak byl Claudio překvapený, když jsem ho po třech týdnech vyzvedávala na
letišti v Praze, že jsme schopni vést plynulou konverzaci. Byl to pro mě
raketový start, který mi na chvilku dodal optimismus, protože jsem viděla
výsledky. Byla jsem schopná mluvit a
vyjádřit vše, co jsem chtěla, občas se zaváháním, občas jsem lovila slovíčka a
opisovala ze široka, abych byla pochopena, chyby v gramatice za tak
krátkou dobu jsou přirozené.
Ale pak přišla únava, pochybnosti a zásek. Měsíc intenzivního
učení, to jde ještě zvládnout silou vůle. Po měsíci jsem ale byla unavená a měla
jsem pocit, že se dál nehýbu a taky, zcela upřímně, že se mi nechce J Jak jsem si s tím
poradila se dozvíte v příštích částech J
Jak neztrácet
motivaci? Jak se však naučit gramatiku bez drilování?
To vše a spoustu dalších odpovědí najdete
v příspěvcích, které budou následovat. Najdete zde různé články a zamyšlení
a sdílení mé cesty, která může být zajímavým přínosem a inspirací pro všechny,
doufám, že nejen po stránce učení se
cizímu jazyku J
Mým mottem je HRA.
Učit se a posouvat se a přitom s HRÁT.
A abyste si mohli hrát, musíte vědět, jak a jaké metody používat, aby vás to dostalo tam, kam potřebujete a
chcete.
Žádné komentáře:
Okomentovat