Co se děje v mozku, když se učíme cizí jazyk?

Narazila jsem na zajímavý článek, který určitě může být inspirací, proč se učit cizímu jazyku.

 

What happens in the brain when you learn a language?

http://www.theguardian.com/education/2014/sep/04/what-happens-to-the-brain-language-learning

 

Udělala jsem krátké shrnutí nejdůležitějšího v češtině:

Švédští vědci prováděli průzkum, aby zjistili, co se děje v mozku, když se člověk učí cizí jazyk.

Výsledkem je zjištění, že když se učíme cizímu jazyku, dochází k významnému vlivu na mozek a  dochází k jeho zvětšení.  Vědci porovnávali, co se v mozku děje při studiu cizích jazyků a při studiu ostatních vědních oborů. Výsledkem je, že u první skupiny došlo k patrnému zvětšení určitých částí mozku, zatímco u druhé skupiny, která se učí ostatní obory, zůstaly všechny části mozku nezměněné.

Není ještě zcela prokázané, co se v mozku stane v dlouhém měřítku  při  intenzivním studiu cizího jazyka po dobu tří měsíců, nicméně samotný růst mozkových struktur je slibný.

Dalším důležitým výsledkem je skutečnost, že také dospělí se mohou učit cizímu jazyku podobně jako děti, tedy plným ponořením se  do jazyka. Navíc u dospělých je možné pracovat s cíleně a přesně vybraným obsahem pro každého jednotlivce.

 A v neposlední řadě lidé, kteří se učí cizím jazykům  mají lepší paměť, jsou flexibilnější a kreativnější. Kanadská studie vedle toho poukazuje na fakt, že lidé mluvící více jazyky postihuje méně demence a Alzheimerova choroba než lidi, kteří ovládají pouze svůj mateřský jazyk.

Italská inspirace

 Inspiraci hledám různě, nejen v jazykových učebnicích, ale inspiruji se vším, co mě v italské kultuře zajímá. To je pro mě důležitou součástí studia italštiny. Protože když chci pochopit italštinu, musím pochopit také její kulturu a samozřejmě také její kuchyni.

 S italskou stravou nemám vůbec žádný problém, naopak. Je to příjemné zpestření i do nynějška preferované makrobiotiky.  Jsem zvědavá, až se jednou pustím do dalšího jazyka, jako že v mé mysli se objevuje ruština jako jeden z dalších jazyků, tak jak  budu vařit boršče :-)
 

 Takže toto je můj víkendový pokus :-)
 

Kamarádka ohodnotila mé dílo jako ‚impresionistické‘ dílo. To sice nebyl úmysl, ale estetická stránka je stejně důležitá jako chuť, takže … pochutnejte si očima na ‚impresionistickém díle‘ a kdo z vás bude chtít vyzkoušet i chuť, recept je přiložen pod obrázkem, v italštině, i v češtině J

Brzy se můžete těšit na nějaký 'pravý' italský recept J

 

 

 

 

 

PASTA ITALIANA CON BARBIETOLA ROSSA E LA CAROTA

Questo é una ricetta deliziosa e anché una ispirazione per cucinare senza la carne. Non é proprio una ricetta d´Italia, soltanto una vegana e Ceca versione della pasta Italiana.  Ma sono sicura che anche per gli italiani sarrebbe una pasta deliziosa :-)

Far soffriggere leggermente con la cipolla. Taglia la carota e la barbabietola rossa in pezzi della medio taglia. Poi metti la carota e la barbabietola  insieme con la cipolla, metti un po´ d´acqua, circa un bicchiere,  un po di sale e lasci cucinare per 20 minuti. L´aqua non deve asciugare completamente perché vogliamo fare un sugo dalla verdura.

Dopo 20 minuti, metti dalla cucina, la verdura deve essere frullarata. La verdura non é completamente morbida, perché non risuciamo a frullare la verdura completamente, piccolli pezzi rimangono, ma non fa niente, il sugo e buono anche con piccolli pezzi. Normalmente  non uso spezie, soltanto spezie verde, come basilico. Per questa pasta ho usato basilico fresco e un po di umeocet, che é un mezzo macrobiotico che ha un sapore salto.

Ho usato una pasta bianca, volevo che la mia pasta si assomiglia alla pasta d´Italia molto piú :-) normalmente uso la pasta cereale. 

Perché volevo aggiungere anche alcune proteine, ho soffriggeto sedano rapa in pezzi piccolli con 'tempeh', che é un tipo fermentato di soya. Possiamo usare anche tofu.

Per la insalata, ho tagliato lattuga, pomodori, peperone.  Ho lasciato la verdura con un po´di sale per mezzo ora sotto il piatto. Perché questo fa la struttura della verde a pezzi e il sugo  viene dalla verdura. Questa procedura serve ad allentare enzyma. Poi ho aggiunto olio di oliva, il sugo del limone e i fiori di 'lichořeřišnice'. Questa erba aiuta con problemi con una tosse, eczema e ha anche effetto antibiotik, aumenta la immunitá.

 

Quando insegnavo all scuola matterna, i bambini amavano i fiori nel mio piatto molto.

 

__________________________________________

 

český překlad:

 

Těstoviny s mrkví a červenou řepou

 

Toto je výborný recept a  zároveň inspirace, ja vařit bez masa. Není to zrovna italský recept, je to pouze veganská verze po ‚českém způsobu‘. Ale jsem si jistá, že i pro Italy by to byla ‚pasta‘, která by je oslovila.

Lehce osmahneme cibulku. Nakrájejte mrkev a červenou řepu na středně velké kousky. Potom přidejte mrkev a čerenou řepu k cibulce. Přidejte trochu vody, přibližně malou skleničku, špetku soli a nechte vařit 20 min. Voda by se neměla  zcela vyvařit,  abychom ze zeleniny mohli udělat omáčku.

Po 20 minutách stáhněte hrnec z plotky a zeleninu rozmixujte. Zelenina není zcela měkká, proto se nám nepodaří rozmixovat zeleninu zcela, zůstanou malé kousky, ale nic se neděje, omáčka je dobrá i s malými kousky zeleniny. Většinou nepoužívám koření, pouze zelené koření, jako na příklad bazalku. Na tuto omáčku jsem použila čerstvou bazalku, trochu ‚umeocta‘, což je makrobiotický prostředek, dochucovadlo, které má slanou chuť.

Použila jsem ‚bílé‘ těstoviny, chtěla jsem, aby se moje ‚pasta‘, co nejvíce podobala italským těstovinám. Obvykle používám celozrnné těstoviny.

Protože jsem chtěla přidat také bílkoviny, lehce jsem osmahla malé kousky celeru a tempehu, což je druh fermentované sóji. Můžeme použít také tofu.

Na salát jsem  nakrájela ledový salát, rajčata, papriku. Zatěžkala jsem zeleninu na 30 minut talířem. Tento postup rozmělní strukturu zeleniny a zelenina fermentuje a pustí lehce šťávu. Pak jsem přidala olivový olej, trochu citrónové šťávy a květy lichořeřišnice. Tato bylinka pomáhá při nachlazení, rýmě, ekzémům a má lehce antibiotické účinky a posiluje imunitu.

Když jsem učívala v mateřské školce děti milovaly kvítka na mém talíři J

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

Cizí jazyk za 24 hodin

Asi bych to nazvala spíš 'Víkend s italštinou' nebo 'hledání nové motivace'

 

V posledních dnech jsem procházela krizí  …

….  nechtělo se mi vůbec nic

…..stála jsem na místě a strašně mě to štvalo, zároveň jsem nevěděla, jak to změnit

… měla jsem pocit přehlcenosti  a jednotvárnosti

…  byla jsem unavená  moje mysl kmitala o sto šest a tak jsem potřebovala pauzu, abych se pak zase mohla lépe soustředit.

Ne nadarmo se říká, že půlka bývá kritická. Ze začátku jsem čerpala z motivace a také z vůle. Ale v určitém bodě už vůle nestačí, protože se unaví. A jestli dokážeme jít dál, záleží na tom, jak silná je naše motivace. Mnoho lidí si myslí, že vůle je nedůležitější. Taky jsem si to dlouho myslela, ale vůle nás nedokáže nést, když se unaví mysl a tělo. Potřebujeme silnou motivaci, která nás  ponese dál a přenese přes každou krizi, protože ty přirozeně přicházejí.

Potřebovala jsem změnu, něco na chvilku jinak, co by mě vytrhlo ze stereotypu.  A tak jsem se rozhodla, že víkend strávím jinak, abych si odpočinula, přišla na jiné myšlenky a zároveň abych nevypadla z toku italštiny.

 Na internetu jsem našla výzvu:

cizí jazyk za 24 hodin.

 Pravda, nevěřím, že je možné se naučit jazyk za 24 hodin, takové zázračné metody ještě neexistují, alespoň v naší realitě ne  J Ale přesto mě na té výzvě něco zaujalo. A tak jsem si řekla, že to vyzkouším jako žebřík ze své ‚krize‘, tedy udělám si víkend s italštinou. Chtěla jsem najít příjemnou cestu z každodenní rutiny a zase ten proces učení pojmout jinak.

 

 

 

·         Poslouchala jsem italské písničky

·         Dívala se na můj oblíbený seriál o Giorgie,  ilustrovaná pohádka pro dospělé

·         Uvařila jsem si italskou ‚pastu‘,  těstoviny po česku a makrobioticku a recept jsem si přeložila cvičně do italštiny J v příštím příspěvku se o recept ráda podělím

·         Udělala jsem si večer s italským filmem a podívala se na film L´ultimo tango a Parigi“ a napsala jsem si k tomu krátkou úvahu jako malý úkol, samozřejmě v italštině J

·         Taky jsem navštívila knihkupectví a koupila si knihu v italštině, jako motivaci. Výběr italských knih v Praze není velký a tak jsem nakonec vybrala Pabla Coelhelo. Mám jeho knížky ráda a i jazyk, který používá mi je blízký. Ehm… dobrá motivace – přečíst si ji v originále J

·         Nezapomněla jsem taky na odpočinek, pohyb, sport, přírodu a kamarády J

·         Celý víkend jsem zakončila  tréninkem acroyogy … a víte co? Po tréningu jsem nemohli najít žádnou kavárnu, tak jsme skončili v pizzerii a celý víkend zakončili společnou pizzou.  Což pro mé stále ještě na makrobiotiku orientované myšlení byla výzva.  Ale ohromně jsem si pochutnala, večer jsem si užila a začala se těšit na svůj výlet do Itálie, samozřejmě nejen na pizzu J

 

 

 

Výzva cizí jazyk za 24 hodin na facebooku:

https://www.facebook.com/groups/690639361016236/

 Já jsem si pro ten víkend dala volno od studování, studovala jsem ‚jinak‘, ladila se jinak na italský jazyk. Víceméně toto je moje hlavní linka studia, nicméně víkend byl v tomto směru intenzivnější.

Užila jsem si ho, bavila se dobře  a hlavně odpočívala jsem. A hurá, vrátila se mi chuť studovat dál :-)

 

A toto je můj víkendový úkol z italštiny:

L´ultimo tango a Parigi

É un alto film, ma penso che ha sempre qualcosa di dire anche in questi  giorni.  Il sesso non é ‚tabu‘ come potevo essere in nel periodo quando il film é originato, e in questo rispetto non é un sopredente film di piú. Ma secondo me il motivo é sempre rilevante:  lui e lei si incontrano e passano insieme il i momenti segreti.  Non conoscono i suoi nomi, non conoscono le storie delle sue vitá. . Lei é sposata, lui aveva una moglie, che si é suicidata. Eppure una relazione si svolge del loro incontro, una relazione intima, una relazione che influenza le loro vita.

Il fine mi ha sorpresso. L´ultima fraze mi suonava  lungo in mia mente: ‚Era soltanto un sconosciuto‘.

É un amore piu libera quando non conosciamo il nome del´altro? É un´amore piu libera quando non abbiamo  nessune attesi  del´altro e quando non conosciamo la sua storia di vita? Veramente non abbiamo nessune attesi? Implica forse che l´amore libera é quella senza responsabilitá?

Penso che é molto difficile dire o descrivere che cosé amore libero. Molti uomini la desiderano ma non sappiano come vivere l´amore libero. In ogni caso penso che una vera amore é quella che  porta  anche responsabilitá.

PŘEKLAD:

Je to starý film, ale myslím, že má stále co říct i v dnešních dnech. Sex není ‚tabu‘ jako nejspíš byl v období, kdy tento film vzniknul. V tomto ohledu již není překvapující. Ale myšlenka je podle mě stále relevantní: On a ona se potkají a tráví spolu čas v tajnosti. Neznají svá jména, neznají příběhy svého života. Ona je vdaná, on měl manželku, která spáchala sebevraždu. Přesto se mezi nimi odehrává příběh, intimní vztah, který ovlivní celé jejich životy.

Konec filmu mě velmi překvapil a  jeho poslední věta mi dlouho zněla v mysli: Vždyť jsem ho vlastně vůbec neznala.‘

Je láska svobodnější, když neznáme jméno toho druhého? Je láska svobodnější, když nemáme žádná očekávání od toho druhého a neznáme jeho životní příběh? A skutečně nemáme žádné očekávání? Znamená to snad, že svobodná láska je ta, která je bez zodpovědnosti?

Myslím, že je velmi těžké říct nebo popsat, co je to svobodná láska. Mnoho lidí po ní touží, ale neví, jak jí žít. V každém případě si myslím, že ta pravá láska je láska, která sebou nese také zodpovědnost.

 

Jak gramatika jazyka, kterým mluvíme, ovlivňuje naše myšlení

 

Ještě navazuji na přechozí  krátký vklad o gramatice 

 

 

Narazila jsem na zajímavý článek o tom, jak náš rodný jazyk předurčuje třeba to, jak nahlížíme na budoucnost a podle toho také, jak umíme spořit.

 

Krátké shrnutí:

V jednom z ohledů se jazyky liší  v tom, jak vyjadřují budoucnost – v první skupině jazyků se nerozlišuje, co  se děje právě teď a co se bude odehrávat. V druhé skupině jazyků je velmi dobře patrné, co se odehrává teď a co se bude odehrávat.

Jak tato oddělenost či neoddělenost současnosti a budoucnosti ovlivňuje náš pohled na budoucnost a náš sklon k šetření peněz, spoření a plánování do budoucna? A do které skupiny patří čeština? Odpověď naleznete v článku.

Až se budete rozhodovat, který další jazyk se budete učit, můžete třeba zohlednit i tento fakt J  

 

http://technet.idnes.cz/jak-nas-ovlivnuje-matersky-jazyk-dqj-/tec_vesmir.aspx?c=A130326_142917_tec_vesmir_mla

 

 

Něco málo ke gramatice

 

Když jsem jela v červenci do Itálie, tak jsem znala úplné základy, co jsem si ještě pamatovala ze školy. Moc toho nebylo. Bylo to pár důležitých frází jako:

 'Mi chiama Olga‘ – jmenuji se Olga

‚Non parlo italiano, ho dimenticato tutto‘ – Nemluvím italsky,  všechno jsem zapomněla.

Dvě základní fráze, které jsem si pamatovala, opravdu nebyly dostatečné na plynulou konverzaci J. Na druhou stranu, přece jenom jsem našla něco pozitivního -  druhá věta byla v minulém čase. Proč dobrá? Protože v sobě skrývá strukturu minulého času … tedy vím, jak se tvoří minulý čas J

 Minulý, přítomný, budoucí čas … a víc nepotřebujete. Alespoň pro začátek .

Když máte v hlavě strukturu věty  v daném gramatickém jevu,  zapamatujete si to mnohem líp než kdybyste drilovali gramatiku zvlášť. A když  pak na pár dní vycestujete, nestačíte se divit, jak začnete  chytat detaily jazyka.  Nejenom strukturu minulého času, ale také formu sloves, obzvlášť pak nepravidelných sloves, které tvoří minulý čas nepravidelně. Uslyšíte to jednou, dvakrát, možná vás občas někdo opraví a v hlavě to zůstane kvalitněji než kdybyste to nastudovali z učebnice gramatiky.

Neříkám, že to jde bez nastudování gramatiky. Když si nastudujete gramatiku v pořadí, v jakém k vám přichází, tak vám to ulehčí postup. Nemusíte nad tím strávit hodiny a hodiny, ale  vědět základní pravidla, ostatní k vám přijde POZORNÝM ČTENÍ, POZORNÝM POSLOUCHÁNÍM a samozřejmě také PRAVIDELNÝM MLUVENÍM.

Uvidíte, že když budete pozorně číst, mluvit a poslouchat, sami se začnete ptát. Protože jakmile se vaše mysl dobře seznámí se základními časy, přirozeně si začnete všímat dalších struktur, které jste do té doby přehlíželi nebo vůbec neslyšeli.

Co to znamená v pořadí, ve kterém k vám přichází: se třemi základními časy si bohatě pro začátek vystačíte: minulý, přítomný, budoucí. To byla moje základní znalost, když jsem odjela do Itálie. Samozřejmě jsem nastudovala základní fráze, abych se domluvila v restauracích, na nádraží, na letišti, v obchodech. Asi 14 dní před odjezdem jsem se snažila pojmout to, co jsem pro první kontakt s Itálií považovala za nejdůležitější. To vše naprosto neprocvičené.  Po třech týdnech jsem byla schopná vést konverzaci bez potřeby přeskakovat do angličtiny. Pro začátek  mě to hodně povzbudilo. I když o kvalitě samozřejmě nemůže být v této fázi řeč J  Pomalost, zasekávání se, chyby, jednoduché vyjadřování alias Massa Bob,  hledání slov, atd.

Čím víc jsem se po návratu nořila do čtení zjednodušených knih v italštině a jiných italských textů na internetu, začala se přede mnou otevírat široká a barevná škála jazyka, se svou  rozmanitou slovní zásobou a zároveň i s ostatními časy, které dělají jazyk zajímavější a hezčí.  Asi se tady nezapře mé povolání učitelky jazyků a touha jít víc do hloubky J

A tady nastala další fáze: začala jsem se ptát a hledat – jak se vytvoří podmiňovací způsob? Jaký je rozdíl mezi passatem prossimem a imperfektem?  

Nastal čas na další rozvoj.  A tak je to se vším, zvládnete první rovinu a můžete se posunout na další, pak na další a další …stále dál a mít radost z objevování nového. I gramatická struktura může být příjemným objevováním, když si to chceme udělat příjemné J

Vycestovat před tím než se začneme učit nebo později?

 

CO JE EFEKTIVNĚJŠÍ -

VYCESTOVAT DO ZAHRANIČÍ NA ZAČÁTKU SVÉHO STUDIA NEBO POZDĚJI?

 

Někde jsem četla,  že nedává moc smysl jezdit do dané země v začátečnické úrovni.  Lepší je nastudovat jazyk do alespoň pokročilé úrovně a pak vycestovat, aby si pak člověk mohl osvojit to, co se naučil. Podle mně záleží na úhlu pohledu, na jazyku, který se učíte a také na konkrétní situaci a konkrétním člověku.

Někdo dává přednost tomu, dostat se nejdřív do určité úrovně a pak vycestovat a zkusit to v přirozeném prostředí daného jazyka. Což bezpochyby třeba v případě čínštiny nebo japonštiny bude určitě levnější záležitost, než začínat svou cestu studia jazyka výletem do Číny nebo Japonska a pak v pokročilé úrovni se tam vydat znovu a prozkoušet své znalosti a svůj pokrok.

Také záleží na motivaci a cíli, který od cesty očekáváte.

Já jsem volila cestu do Itálie na úplném začátku.

 Mým cílem nebylo dosáhnout po několika dnech plynulého vyjadřování v italštině, takový cíl by ani nemohl být reálný J

 

ZÁKLADNÍ PRAVIDLO: DÁVEJTE SI REÁLNÉ CÍLE.

Můj záměr byl jednoduše se naladit na zvuk jazyka a dát mozku první podněty v italštině, byl to signál pro mozek, že jsem se rozhodla a jsem ochotná začít studovat a věnovat tomu určitý čas.  Neočekávala jsem nic závratného, jen krátký výlet jako zpestření všedního dne a naladění se na to, co mě čeká. Bylo pro mě jako říci vědomě ANO, jdu do toho.

Proto mně ten rychlý start a i pokrok překvapil. Po pár dnech jsem měla pocit, že mozek se začíná ladit na italštinu a i když jsem nerozuměla zdaleka všemu, tak jsem měla pocit, že se mi italština stává povědomější.  Četla jsem si nápisy ve výlohách, cedulích, ale i bankách, které v Praze jinak s radostí přehlížím. Rozhodla jsem se všechno potřebné si domluvit italsky, jak se kam dostanu, objednat kávu, jídlo, atd. Vím, nejlepší je hned od začátku si nedávat žádné úlevy a mluvit jenom tím jazykem. Já se přiznám, že jsem si trochu úlevy dávala. Jednak to byl přece jenom první výlet a pak nedokázala jsem vést plynulou a dostatečně hlubokou diskusi v italštině, tak jsem si pomáhala angličtinou. Vím, nebylo to úplně ideální, ale i tak jsem měla po třech dnech pocit dobrého startu.

 Pro někoho však může být efektivnější, když se nejdříve s jazykem seznámí, aby nabral sebedůvěru a pak teprve vyrazí do světa. Procvičit a prohloubit to, co se naučil. Záleží třeba na tom, jestli jste víc introvertní nebo extrovertní. Pro někoho může být cesta do země, jejíž jazyk se chcete učit na začátku naopak demotivující, pro někoho naopak ‚nakopávající‘. Sami popřemýšlejte, co vám je bližší, aby vás to neodradilo hned na začátku.

Já mám ráda dobrodružství  a ráda se pouštím do neznámých vod. To platí o životě, ale paradoxně do hloubi skutečného moře bych se pustila pouze s velkými obavami J  Dotyk italštiny hned na začátku byl pro mě naopak velmi motivující.  Tři plné dny v Itálii a po třech týdnech návštěva italského kamaráda v Praze.

 Výsledky za 3 týdny můžete vidět na videu v předchozím příspěvku, který jsme nahráli s Claudiem při jeho návštěvě v Praze.  Pamatuji si, jak byl Claudio překvapený, když jsem ho po třech týdnech vyzvedávala na letišti v Praze, že jsme schopni vést plynulou konverzaci. Byl to pro mě raketový start, který mi na chvilku dodal optimismus, protože jsem viděla výsledky.  Byla jsem schopná mluvit a vyjádřit vše, co jsem chtěla, občas se zaváháním, občas jsem lovila slovíčka a opisovala ze široka, abych byla pochopena, chyby v gramatice za tak krátkou dobu jsou přirozené.

Ale pak přišla únava, pochybnosti a zásek. Měsíc intenzivního učení, to jde ještě zvládnout silou vůle. Po měsíci jsem ale byla unavená a měla jsem pocit, že se dál nehýbu a taky, zcela upřímně, že se mi nechce J Jak jsem si s tím poradila se dozvíte v příštích částech J

 

  Jak neztrácet motivaci? Jak se však naučit gramatiku bez drilování?

 

To vše a spoustu dalších odpovědí najdete v příspěvcích, které budou následovat. Najdete zde různé články a zamyšlení a sdílení mé cesty, která může být zajímavým přínosem a inspirací pro všechny, doufám,  že nejen po stránce učení se cizímu jazyku J

 

Mým mottem je HRA.
 

Učit se a posouvat se  a přitom s HRÁT.

 

A abyste si mohli hrát, musíte vědět, jak a jaké metody používat,  aby vás to dostalo tam, kam potřebujete a chcete.

 

 

Krátké představení projektu 'Italsky za 3 měsíce', pokus v italštině 

 

 

Příště se určitě dozvíte v italštině něco víc a doufám, že také bez chyb :-)

 

 

 Překlad:

Ciao,

Chtěla bych představit tento projekt ‚naučit se italsky za 3 měsíce‘. Začala jsem studovat italštinu před měsícem, chci studovat každý den a chtěla bych být schopná mluvit italsky za 4 měsíce na všechna témata.

 

Sledujte další vývoj a inspirujte se přístupem a metodami

 

 

 

PO TŘECH TÝDNECH

Rozhovor v italštině po 3 týdnech:

Dozvíte se, jestli jsem od návštěvy v Itálii udělala nějaký pokrok a dozvíte se také, co se Claudiovi líbilo v Praze. Byl v Praze poprvé

Italský přepis:

Olga: 'Ciao, sono Olga e questo è Claudio, il mio amico, io l´ho incontrato in Italia tre settimane fa. E oggi Claudio è a Praga e io volevo domandare a Claudio, se è possibile di comparare, quando io ero in Italia per la prima volta, se lui può comparare il mio progresso durante queste tre settimane, se è un progresso naturalmente.

Claudio:
'Si, allora, sicuramente è un progresso. Allora, devo dire che, quando sei venuta in Italia, sapevi qualche parola in italiano, qualche piccola frase, soltanto qualche piccola frase. Adesso invece mi ACCORGO che possiamo parlare di tutto. Quindi di qualsiasi argomento, tu riesci a capire quello che dico io, e riesci a spiegare quello che vuoi dire. Certo, a volte diciamo ci sono delle parole sbagliate, qualche parole che ti manca, sopprattutto parole difficili, qualche errore di grammatica, però veramente per essere tre settimane è sorprendente per me. Possiamo parlare di tutto, delle nostre esperienze, della nostra vita, anche di argomenti difficili, filosofia e altre cose. Vedo che possiamo farlo. Sicuramente un grande progresso per il breve tempo di tre settimane.
Olga:
'ma penso che ci sono errori e anche mi mancano le parole.'
Claudio:
Si, ci sono errori, e mancano le parole. Chiaramente il vocabolario della lingua è grandissimo, per cui è chiaro, si deve imparare sempre parole nuove, più precise, però comunque, si riesce a comunicare e parlare.
Olga: perfetto
Claudio:brava, complimenti.
Olga: E poi voglio anche domandare, perché questa è la prima volta per te in Praga, puoi dire se c´è qualcosa che ti ha sorpreso e che ti è piaciuta e che è differente dall’ Italia?
Claudio:
Differente dall’ Italia, sì, certo, allora a parte la bellezza di Praga che è una bella città. Comunque, ho notato una differenza per esempio nel caos, perché le città italiane sono piu caotiche, c´è molto traffico, di auto, invece Praga è tranquilla, una città vivibile , con molti spazi verdi, molti parchi e anche la periferia è molto bella, perché ci sono dei boschi, si puó fare le passeggiate, non c´e inquinamento, invece le cittá italiane, insomma, nelle periferie c´è molto cemento, asfalto, strade, non sono molto belle. Questo mi è piaciuto molto.
E poi devo dire che i cechi sono molto amanti dei boschi, della natura, quasi tutti hanno un cottage dove andare nel tempo libero. E questo non succede in Italia. E questo amore per i boschi, anche passeggiare nei boschi, e anche dormire, come abbiamo fatto anche noi, che è stata una bella esperienza, questo non è così comune in Italia. E’ una cosa molto carina, molto bella.
Olga: forse questa tua visita non è tipica per i turisti
Claudio:
Si, infatti, io ho visto nel centro di Praga molti turisti, che seguono i soliti percorsi, io fortunatamente ho visto un po’ altre cose, ho parlato con persone del posto, quindi una bella esperienza
Olga:
perfetto. Molte grazie anche per il tuo aiuto, perché mi aiuta molto di parlare con te sull´Italia, sulle esperienze, sulla vita, su tutto

Olga: forse questa tua visita non e tipica per I turisti

Claudi:

Si, in fatti, io ho visto centro di Praga con molti turisti, che segonno I soliti percorsi, io fortunatemente ho visto un po altre cose, ho parlato con persone …. quindi, una bella esperienza

Olga:

perfetto. Molte grazie anche per tuo aiuto, perche mi aiuta molto di parlare con te sull´Italia, sulle esperienze, sulla vita, sull tutto

A také český překlad:

Olga: 'Ahoj, jsem Olga a toto je Claudio, je to můj kamarád, kterého jsem potkala v Itálii před třemi týdny. A dneska je Claudio v Praze. Chtěla jsem Claudia poprosit, zda je možné, aby porovnal, když jsem byla v Itálii poprvé, tedy jestli Claudio může porovnat můj pokrok za tyto tři týdny. Tedy, jestli je nějaký pokrok

Claudio:

'Určitě je pokrok. Chtěl bych říct, že když jsi byla v Itálii, znala jsi pár slov v italštině a krátké fráze, jenom pár základních frází. Naproti tomu nyní mohu říci, že můžeme mluvit o všem, tedy o jakémkoliv tématu, zvládáš pochopit vše, co říkám já, a umíš vysvětlit vše, co chceš říci ty. Určitě jsou slova, které řekneš s chybou nebo ti občas chybí nějaké slovíčko, především těžší slovíčka, občas se objeví gramatická chyba, ale upřímně, tvůj pokrok za tři týdny je překvapující. Můžeme mluvit o všem, o našich zkušenostech, o životě, ale také o těžkých tématech, jako třeba filosofie a jiná témata. Vidím, že to jednoduše jde. Určitě je to velký pokrok za tak krátkou dobu pouhých tří týdnů.

Olga: 'Děkuji. Určitě je ale stále ještě hodně slov, která mi chybí.'

Claudio: 'To je samozřejmé, protože slovní zásoba každého jazyka je ohromná a je jasné, že člověk se musí neustále učit nová slovíčka. Přesto jsi dokázala naučit se mluvit a komunikovat.

Olga: 'perfektní'

Claudio: Brava, complimenti

Olga: 'Také jsem se tě chtěla zeptat. Toto je tvoje první návštěva Prahy. Je něco, co tě překvapilo nebo co se ti opravdu líbilo? Něco, co je rozdílné od Itálie.

Claudio:

Částečně je to určitě samotná Praha, která je krásným městem, nicméně všimnul jsem si třeba rozdílu ve zmatku, chaosu. V italským městech je hodně chaosu, všude je hodně aut a provozu. Naproti tomu Praha je klidné město, živé město, kde je hodně zelených míst a parků, také periférie Prahy je hezká, jsou tam lesy, kde si můžete udělat hezkou procházku. Není tam znečištěný vzduch. Naproti tomu na Italských periferiích je hodně asfaltu, cementu a silnic. Nejsou tak hezká. To se mi moc líbilo.

A potom také chci říct, že Češi jsou milovníci lesů a přírody. Skoro všichni mají víkendové chaty, kam jezdí ve volném čase. Toto v Itálii není obvyklé. Tato láska pro lesy, procházky v lese a třeba také přespání v lese, jako jsme byli spolu, což pro mě byl moc hezký zážitek. To v Itálii není tak běžné. Je to vlastně něco, co je moc milý.

Olga: 'Tvoje návštěva v Praze není určitě typickou turistickou návštěvou.

Claudio: 'Určitě. Viděl jsem v centru Prahy mnoho turistů, kteří chodili po obvyklých místech, ale já jsem měl štěstí, že jsem mohl zažít také něco jiného, mluvit s lidmi, kteří odtud pochází. Určitě je to pro mě moc hezký zážitek.

Olga: 'Skvělý. Moc děkuju, děkuju také za tvou pomoc, hodně mi pomáhá si s tebou povídat o Itálii, o zkušenostech, o životě … a o všem.'

Česko-italský týden v Praze

Co to je couchsurfing

Couchsurfing vám umožní cestovat a setkávat se s lidmi po celém světě. Když se to povede, tak přes couchsurfing můžete najít příjemné ubytování kdekoliv na světě u člověka nebo rodiny, která se ráda setkává s cizinci. Je to levný způsob ubytování a především je to způsob, jak komunikovat v cizím jazyce a poznat prostředí jiné země a její kultury trochu jinak.

Jednou nabídne ubytování někdo vám, jindy zase vy někomu jinému, nebo někoho provedete po Praze, ukážete turistická místa, kam mnoho turistů nezajde. Dá vám to možnost 'mluvit' v cizím jazyce a poznávat nové lidi. A někdy se povede, že vám někdo nabídne ubytování na pár dní a vy mu to můžete oplatit a postarat se o něj v Praze.

Já měla velmi brzy možnost oplatit svému hostiteli čas, který mi věnoval v Cecine :-)

Claudio v Praze: srpen 2014

Chtěla jsem mu představit Prahu jinak - samozřejmě centrum města, to musí být, bez toho není návštěva Prahy úplná,  ale prošel si také periferie Prahy, Stromovku, strávil noc v lese a zažil křtiny a také opékání klobás na chatičce na Sázavě. 

A jak jinak, komunikace probíhala v italštině.

Příště vás čeká video - dozvíte se,  jak se Claudiovi líbilo v Praze a jak pokročila moje italština za tři týdny od mé návštěvy v Itálii a od prvního videa s Guidem? 

Inspirace: www.couchsurfing.com

Zahájení 'projektu' - první výlet do Itálie

Florencie nebo Cecina?

Měla jsem 3 dny, původní plán - Florencie.  

Mám ráda flexibilitu a spontánnost, takže nakonec během dvou hodin bylo všechno jinak - jízdenky do Florencie na měsíc dopředu vyprodané. Po chvíli hledání jsem našla volný let do Pisy. Rozhodla jsem se, že vyzkouším 'couchsurfing', abych se trochu víc přiblížíla italské kultuře. Do další hodiny jsem měla nabídku na pár dní v městečku Cecina a za dva dny jsem letěla.

Cecina je asi hodinu cesty vlakem od Pisy, je to pobřežní město, o kterém jsem nikdy před tím neslyšela. Našla jsem si k tomu pár informací a rozhodla se vyrazit na pár dní za italštinou a za mořem  do Toskánska.

 Kupodivu jsem se se svou italštinou dostala až do městečka Cecina bez problémů. První nepatrný problém nastal, když jsem čekala na nádraží a spletla slovo 'albergo' (hotel)  a 'albero' (strom) a odeslala zprávu: 'aspetto sotto albergo' - čekám pod hotelem. Takže můj průvodce mě čekal u hotelu a já mezitím čekala pod stromem. Málem si odvedl jinou slečnu, ale nakonec jsme se našli a já poznala galantního italského muže, který mi dělal úžasného průvodce po celé 3 dny.

Cecina je malé městečko, kde se zdánlivě nic neděje. Ale pro cizince, který se tam na chvíli ponoří do zdejšího poklidného života, je tam spoustu malých zajímavých věcí na pozorování, samozřejmě už jen samotné naslouchání italštině je dobrou školou. Mě  dokonce i bavilo číst si informace na bankách o lákavých půjčkách a hypotékách :-)

Kolem moře jsou rozsáhlé borovickové lesy a když nejste líní a trochu popojdete, tak i  turistickému ruchu můžete velmi dobře utéci. Navštívili jsme Pisu, také malebné městečko Lucca a vyšplhali na vrcholky kopců s rozhledem na moře a Pisu, projeli se na kole po městě, kolem říčky Ceciny a rybářských zákoutí, ale také borovicovým lesem při pobřeží.   Byli jsme na italské barbecue party ve veliké zahradě, která se spíš podobala olivovníkovému sadu. Tam moje italština trpěla - nerozuměla jsem skoro nic :-( Ani sklenička domácí  sangrie mi nepomohla, ani se rozmluvit, ani rozumět :-)

Výlet jsem si moc užila a nastartovala tak svůj studijní proces. Pochopila, že sice se dokážu zeptat na cestu, ale abych se opravdu domluvila mi ještě hodně chybí :-)

DOPORUČENÍ:

pokud se opravdu chcete posunout se studiem jazyka co nejrychleji, hned od začátku mluvte. Navažte kontakt s prostředím a nebojte se mluvit, i když s chybama, možná velmi váhavě, ale mluvte hned od začátku. 

A pro ty, kteří rádi cestují, zkuste využít couchsurfingu. www.couchsurfing.com

Můžete se tak setkat s lidmi z různých zemí, ať už u nás v Praze nebo kdekoliv po světě. Velmi dobrý způsob, jak poznat nové lidi a  mluvit v daném jazyce.

Pokračování zase v úterý: tentokrát se dozvíte o návštěvě Claudia v Praze a dozvíte se o mých  pokrocích v italštině po prvním měsíci :-)

 A ještě pár fotek z cesty:

                                                 můj průvodce Claudio

                                                                             Pisa

                                                          vrcholky nad Pisou

                                                                městečko Lucca

                                                                     řeka Cecina

Najděte si způsob studia, který vás baví:

Dneska jsem si ve volném čase mezi jednotlivými výukami vzala do ruky italskou knihu a začetla se do zjednodušeného italského příběhu. Zaškrtávám si neznámá slovíčka, listuju v knize a ve slovníku. To  mě baví :-)

V autě jsem si pak pustila pár songů od Bocelliho a chvíli se zaposlouchala do italských rozhovorů. Prožila jsem si pocit, že mi ten jazyk začíná být blízký. Jako kdyby se ztratila křeč a začalo to přirozeně plynout.

Samozřejmě, že někdy mám taky pocit, že mě to nebaví, že se mi nechce ... ale čím víc vkládám takové maličkosti do všedního dne, které mě baví a které mi italštinu přiblíží a vtáhnou mě do jejího světa, tím víc se mi dostává do vědomí a tím se mi ten jazyk také stává bližší.

TO JE ONO!  To je ten pocit, o který jde :-)

NAJDĚTE SI TEDY ZPŮSOB, KTERÝ VÁS BAVÍ.

NECHTE SE POHLTIT JAZYKEM, KTERÝ SE CHCETE UČIT A NECHTE HO K SOBĚ PROUDIT RŮZNÝMI ZPŮSOBY.

UDĚLEJTE SI Z UČENÍ HRU :-)

Tak takhle to vypadalo na začátku. Toto jsou moje první pokusy o italštinu.

Učila jsem se základy před patnácti lety na VŠE a pak jsem si udělala krátké čtrnáctidenní samostudium před jarním výletem do Říma. Vlastně na nejdůležitější domluvení to asi stačí, objednat si kávu nebo si něco koupit. Ale mně to nestačí :-)

první italský rozhovor s Guidem najdete tady:

A ještě krátké pokračování o Florencii:

Původně to byla Florencie můj první výletní cíl. Ale vše bylo jinak během dvou hodin. Proč to bylo nakonec městečko Cecina a další dobrodružství a informace se dozvíte zase příště.

 Pokud byste se chtěli dozvědět, o čem to vlastně mluvíme, tak zde najdete české texty:

První italský rozhovor s Guidem

Tedy, nyní si uděláme takové malé povídání nejen o Itálii, ale také o jiných tématech.

Chtěl bych říct, že Olga studuje italštinu a právě proto děláme nejprve tento rozhovor, …

Guido: 'Řekni mi, proč se ti líbí právě italština a proč jí chceš zvládnout za tři měsíce'.

Olga: 'Chtěla bych poznat Itálii a také italy, příští týden chci jet do Florencie a strávit ve Florencii tři dny, odpočívat, prohlédnout si město, a poslouchat italský jazyk. A když budu mít možnost, tak také mluvit italsky a procvičovat italštinu.

Guido: 'Věděla jsi, že italský jazyk se narodil právě ve Florencii?'

Olga: 'Nevěděla jsem to.'

Guido: 'Ano, protože to byl jazyk, který používali známí básníci třináctého a čtrnáctého století jako třeba Dante Allighieri a jeho Božská komedie, která je napsána florentským nářečím. Proto byl tento jazyk velmi důležitý, psaly se jím nejdůležitější opery a tak vznikl základ, ze kterého se vytvořil později italský jazyk.

Olga: 'Takže to znamená, že jsem si vybrala správně, když jsem se rozhodla právě pro Florencii, na začátku svého studia italštiny.'

Guido: 'Přesně tak, je to nejlepší volba.'

'A co chceš vidět ve Florencii?'

Olga: 'Ještě nevím, chrámy,... a hlavně studovat italštinu.'

A ještě pár vět o Florencii:

Guido: 'Nyní, nejsem si úplně jistý, ale zdá se mi, že Florencie byla také po určité období hlavním městem Itálie. Nepamatuji si, jaké to bylo období. Je tam spousta hezkých věcí k vidění, mnoho monumentů. Florencie byla také hlavním kulturním centrem Itálie, protože v období renesance, byla Florencie zvyklá na lékaře, žila tam lékařská rodina, která podporovala umělce, básníky, malíře, muzikanty, proto to byla důležité centrum italské kultury.

Olga: 'jako město umělců, má tedy Florencie mnoho muzeí?A co třeba ateliéry? Jsou tam stále umělecké ateliéry?

Guido: 'Nevím, jak je to v současné době organizováno s ateliéry, myslím, že jsou tam pouze muzea. Ale je tam rozhodně hodně věcí k vidění, především staré renesanční památky.